Kdo je vlastně nebankovní investor

Kdo je vlastně nebankovní investor

Investor je velmi magické slovo.
Je prodchnuto tajemnem a většinou si za ním mnoho lidí představuje někoho, kdo chce lidem pomáhat. Tak tomu samozřejmě většinou není. Investor je kdokoli, jenom tohle ne. Investor je člověk či subjekt (firma), který chce svoje peníze zhodnotit lépe než ve standardních nabídkách bank, fondů a jiných investičních aktivit. Chce si svoje investice ovládat sám a to poslední o co mu jde je blaho klienta. To však rozhodně neznamená, že mezi investory nejsou slušní lidé či firmy!

Půjčka je obchod

A jako obchod se tedy chová. Když sjednáváme jakýkoli obchod, a to platí i pro nebankovní úvěry, tak si předem stanovujeme podmínky, za kterých obě strany (či více stran) budou konat určité kroky. Když si kupujeme chléb tak se ani trochu nepodivíme, že za něj musíme zaplatit. I když se o tomto obchodu nesjednává písemná smlouva, je platný a zákonný, a vůbec nikoho nepřekvapí, že když není chléb dodán, tak kupující nezaplatí, a naopak když kupující nezaplatí, tak chléb nedostane.
Pokud si sjednáte, či dovolíte aby byly s Vámi sjednány, nevýhodné podmínky, budete po celou dobu trvání obchodu (půjčky, úvěru…) v nevýhodě, a musíte mít tyto okolnosti na paměti. Pokud nevíte, co jste si sjednali (nečtete smlouvy), bůh Vás ochraňuj.
Investorů je mnoho. Jsou různí, různě se chovají, za různých podmínek půjčují svoje peníze a různým způsobem jednají s klienty. Nemá smysl jmenovat tyto osoby a ani o nich psát. Není to ani podstatné. Naopak podstatné je pochopit proč to dělají, a s takovou k uzavírání smluv o půjčkách či úvěrech přistupovat. Když se Vám podaří získat investora pro Vaši poptávku, není třeba mu za to děkovat. Tento člověk či společnost to udělá ne pro Vaše krásné oči, ale protože chce své peníze rozmnožit.

Investor není banka

Chování investorů je velmi odlišné od chování bank, stavebních spořitelen, a jim podobných institucí. Ono i v podstatě musí být.

Banka pracuje s velikým počtem klientů a má k dispozici finanční majetek v řádech stovek miliard. Má velmi propracovaný systém jak tyto peníze dostat mezi klienty (půjčit jim je) a tím nejdůležitějším parametrem tohoto systému je nízká nákladovost v souvislosti s investovanými prostředky. Zkrátka za málo peněz půjčí hodně. Proto je banka schopna tak nízkých úrokových sazeb (někdy ani moc neskrývaných).
Pro banku je také výhodné, když s klientem, který neplní smluvní podmínky (neplatí), komunikuje, a pomocí vymáhacího procesu v podstatě klientovi zvyšuje náklady na půjčené peníze, a tím i sobě zisk. Byť Vám to žádná banka nepotvrdí, pro udržení hladiny zisku potřebuje neplatiče.
Banka má také možnost nevymahatelné pohledávky zkrátka odepsat a prodat za zlomek hodnoty. Není to veřejně prezentovaná praktika ale děje se to. Člověk by na základě toho celkem snadno došel k dojmu, že banka je hodná, a půjčuje peníze velmi levně. Tak to ale není, banka pouze pracuje svým způsobem, a její disponibilita s velkým majetkem jí nenutí okamžitě realizovat vymáhací procesy, ale spíše využít situace k vyššímu zisku.
Proti tomu soukromý investor nemá k dispozici takové prostředky. Musí velmi dobře rozmýšlet, jak s nimi naloží a pokud zjistí, že se mu z nějakého obchodu nevrací tak jak mají, okamžitě (či v krátké době) realizuje svoje práva z uzavřených smluv. Když by toto nedělal, mohl by být velmi brzy bez peněz. Také díky nižší investiční základně musí být zákonitě dražší, protože půjčuje za účelem zhodnocení a musí pokrývat náklady. Nemůže existovat soukromý investor levnější či na stejné úrovni jako banka. Pokud tuhle informaci uvidíte či uslyšíte, popadněte peněženku a utečte.

Není investor jako investor

Soukromí investoři se dají rozdělit do dvou základních skupin bez rozdílu na jak dlouho a kolik půjčují.
První skupinou jsou investoři, kteří chtějí zpět svoje peníze. Takovým investorem nazývám člověka či subjekt (firma, záložna apod.), který podle smlouvy, kterou uzavřel s klientem žádá a skutečné očekává zpět svoje peníze. Tj. pokud klient splácí – v pořádku, pokud klient nesplácí tak se snaží nastolit stav aby se zase splácelo (snaží se dohodnout). U takového typu investora se dá předpokládat možná komunikace (ne příliš dlouhá) o případném dluhu na splátkách a o jeho narovnání. Pokud se komunikace nezdaří,investor použije všechny možnosti jak získat peníze (tolik kolik může dle sjednaných podkladů) zpět jakoukoli zákonnou formou.
Druhou skupinou (a to podstatně nebezpečnější) jsou investoři, kteří raději, když jim klient neplatí, a oni pak mohou využít všech možností, jak co nejrychleji zpeněžit zástavu či majetek klienta, který má obvykle mnohem vyšší hodnotu než jistina dluhu. Takoví investoři jsou mnohdy schopni již předem (při uzavírání podkladů) nastavovat podmínky, které vlastně ani není možné splnit, či jejich splnění je obtížné nebo dokonce závislé na součinnosti investora – zkrátka velmi snadno sami způsobí, že dojde k porušení smlouvy a oni pak konají v jejím znění. Setkání s takovým investorem pak zpravidla končí velmi špatně.
Investory popisované v druhé skupině u nás nenajdete.

Bez ohledu na to o jakého investora se jedná se dá říci že jsou všichni stejní v jednom podstatném a všeurčujícím parametru.
Obchody uzavírají pro zhodnocení vlastních (či svěřených) prostředků. Chtějí po klientovi to co jim podle smlouvy patří. Co jim klient podepíše, to jim v podstatě dá do ruky a s tím také musí počítat.

Co z toho všeho tedy plyne?

• Pokud možno nepůjčovat si a pokud ano, tak s rozmyslem pouze v případech nevyhnutelnosti.
• Dobře zvážit vše pro a proti, promyslet jiné způsoby – například u řešení finančních závazků ekonomicky výhodnější produkty Insolvence či Bankrot.
• Jestliže je nebankovní půjčka nevyhnutelná či nějakým způsobem výhodná, sjednat ji s velkou obezřetností. Důvěra na tomto místě opravdu není to pravé.
• Konzultace smluvních podmínek s Vaším právním zástupcem Vás přijde na 500,- až 1.000,- CZK ale může Vám zachránit majetek v milionové hodnotě.
• Když jste si již půjčil(a), dodržujte znění smlouvy a splátkové kalendáře.