Lichva sem, lichva tam

Lichva sem, lichva tam

Už po několik století se lidstvo setkává s pojmem lichva a lidmi, kteří se touto činností zabývají.

Dřevořezba Lucase Cranacha zobrazuje, jak již Kristus vyhání lichváře z chrámu.
S lichvou a hanlivým označením „Lichvář“ se i dnes setkáváme v médiích snad na každém kroku.
Co to ale lichva sve své podstatě je?
Podle Wikipedie (citace): Lichva neboli úžera (pravděpodobně z lat. usuria) je obecně závazek nepřiměřený k zisku závazkem získaným. Nejčastějším příkladem jsou půjčky s velkými nebo dokonce obrovskými úroky, třeba i 100 % za každý den.

Trestní zákoník definuje lichvu takto (citace): Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
Co je ale zmíněná nepřiměřenost či nepoměr? Existuje definice nepřiměřeného úroku?
Je obecně známo, že v ČR pracuje mnoho společností i jednotlivců, kteří využívají tísně občanů a nutí je ke sjednávání výrazně nevýhodných úvěrových smluv, ve kterých se tito lidé zavazují k platbám vysokých splátek.
Existuje však nějaké měřítko, které jasně udává co je platbou přiměřenou a co již ne?
Žádná definice matematické hodnoty lichvy není zákonem ani jiným prostředkem zavedena.
Vždy mě zajímalo proč?!?
Proč je ponechán v zákonné upravě pouze nedefinovatelný termín „ jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru…“. Je pak tedy pochopitelné, že se na trhu s nebankovními produkty objevují neustále noví (či převlečení) poskytovatelé, kteří mohou dělat to co dělají, protože jim to nikdo takovou definicí zákona v podstatě dovolí.

Před několika lety, v době kdy byly zřízeny Exekutorské úřady a začaly vykonávat svou činnost, se objevila se poptávka po poskytovatelích, kteří by půjčili na dobu několika měsíců finanční hotovost či přímo vyplatili nařízené exekuce a tím umožnili takto zatíženou nemovitost za krátkou dobu prodat za plnou tržní cenu (nebo refinancovat) místo nestoudně nevýhodné exekuční dražby.
Ceny těchto peněz se pohybovaly (a doposud pohybují) v rozmezí 2 – 6% měsíčně, tedy 24 – 72% ročně.
Během krátké doby se strhla mediální vlna, která odsuzovala takové poskytovatele do rolí lichvářů a lotrů, kteří takto „využívali tísně“ občanů.
Přestože takoví poskytovatelé, kteří samozřejmě vydělávali na využívání svých peněz ale zároveň pomáhali vyřešit nevýhodnou situaci svých klientů, byli označování za lichvářské lumpy, byli zároveň také jediní, kteří přinášeli určité řešení do jinak bezvýchodných situací.

Podívejme se do současnosti.

Dnes platí na trhu s poskytováním finančních půjček Zákon o spotřebitelských úvěrech, jehož původním účelem bylo patrně vytvořit mantinely a nastavit určité standarty v tomto oboru. Do jaké míry se mu to podařilo je druhá věc.
Zákon definuje chování poskytovatelů, jejich určité povinnosti a na druhou stranu práva dlužníků. Co však opět není zákonem stanoveno je maximální výše roční (či měsíční) úrokové sazby. K čemu nám tedy má sloužit ustanovení Trestního zákoníku o lichvě, když není nikde nastaveno jak lichva vypadá?

V článku publikovaném na serveru www.novinky.cz, pojednávajícím o lichvě a jejím výskytu se autor obrací ve věci odborného názoru na zástupce jedné z mnoha společností poskytujících tvz. “půjčky před výplatou“. Tato společnost uvádí při letmém propočtu půjčky na úvodní straně webu RPSN až 950%. Takže to tedy znamená že půjčit si 10.000,- Kč a při teoretické délce 12 měsíců vrátit 10.000,- + 95.000,- (tedy 105.000,-) není lichva? Zmíněná společnost ani neprověřuje zda klient na takovou půjčku má dostatek prostředků, jediné co jí zajímá z důležitých skutečností je zda na něho není vedena pravomocná exekuce. Nutno však na druhou stranu podotknout, že jsou mnohem dražší společnosti, které do velmi malých půjčovaných částek balí úroky a poplatky v hodnotách RPSN až 4000%. Ani takové úroky nejsou patrně považovány za lichvu!

K čemu tedy máme Trestní zákoník, který nedokáže rozpoznat co je lichva? K čemu existují zákonné úpravy poskytování úvěrů, když neplatí pro všechny jejich typy? Jak má občanům sloužit Zákon o spotřebitelských úvěrech, když lze až neskutečně snadno obejít – tak snadno, že to až nabízí otázku zda v tom netkví určitý účel.
Z těchto faktů se nedá usuzovat jinak, než že pojem “lichva” je pouze způsob jak zdiskreditovat konkurenční společnosti či zplodit nesmyslný populistický blábol, který dobře poslouží jako PR článek (kolik nových zákazníků asi tak přišlo na stránky v článku zmíněné firmy po jeho zveřejnění).
To co se na trhu objevuje a existuje určuje zase jenom trh sám. Pokud je poptávka po takových úvěrech tak takové na něm budou. Tato situce se nedá nijak regulovat – pokud někdo něco chce tak se vždy najde někdo jiný, kdo mu to dopřeje.
Dokud bude tato poptávka existovat, budou tu i firmy které budou takové úvěry nabízet. Existuje celkem jednoduchý způsob, jak eliminovat takové společnosti již ze strany poptávky a celý nebankovní trh s finančními produkty dostat do rozumných mezí či úplně eliminovat.

Přeje si to ale vůbec někdo? Zajímá někoho, že jsou na tom lidé tak že si musejí půjčovat na RPSN 1000 až 4000%? Nebylo by lepší vytvořit opravdu všestranně fungující zákonný insolvenční nástroj, který by jim otevřel cestu k oddlužení všem místo k dalšímu zadlužování?