Novela zákona o spotřebitelských úvěrech: již žádné placené telefonní­ linky

Novela zákona o spotřebitelských úvěrech: již žádné placené telefonní­ linky

Jednou z úprav, které by mohly opravdu vyřešit konkrétní palčivý problém na trhu je znění §18b, který řeší použití tvz. “barevných linek“, přesněji Linek se zvýšenou sazbou hovorného.
Podívejme se nejdříve na důvody existence takových nekalých technik v oblasti zprostředkování (poskytování) úvěrů nejen spotřebitelských.
Poptávka po nebankovních úvěrech je v současnosti gigantická.

Občané se prozatím nechtějí příliš oddlužovat a vzdávat se majetku, raději bojují s pohledávkami pomocí jejich neustálého přeúvěrovávání, čímž zpravidla nedosáhnou ničeho jiného než roztočení smrtící dluhové spirály.
Reálné nabídky mimobankovních úvěrů nezajištěných nemovitou zástavou je však velmi málo. Krom společností soustředěných v registru Solus (Cetelem,  Home Credit, Cofidis, Proficredit …), Smart Financialu, Providentu a několika málo společností, které působí většinou regionálně v ČR, nic jiného není.
S jistotou se dá říci, že úvěr nad hranici 30.000,- naleznete (až na několik nepříliš výhodných výjimek) POUZE V REGISTRU SOLUS, úvěry bez prokazování příjmů jsou většinou lež.
Laická veřejnost (klientela) to však samozřejmě neví. Na internetu a v ostatních reklamních médiích se neustále objevují jakési nabídky na zázračné úvěry od tajemných investorů, u kterých se neřeší existence exekucí, výše příjmů a další podobné bonitní předpoklady. Existuje tedy obrovská poptávka bez znalostí reálné situace na trhu – ideální materiál pro podvodníky.
Méně slušné firmy rychle nalezly způsob, jak urvat z poptávky po neexistujících úvěrech peníze pro sebe. Vybírat poplatky předem už není moderní tak se rozhodly používat placené telefonní linky.

Mechanismus byl jednoduchý.
Klient vyplnil jednoduchý dotazník, ozval se mu operátor, který během několika minut zjistil zda mu může úspěšně nabídnout úvěr od společností v registru SOLUS. Pokud však bylo jasné, že klient svou bonitou na úvěr těchto společností nedosáhne, sdělil mu operátor jiné telefonní číslo ve tvaru 900 xxx xxx s informací, že na tomto telefonním čísle bude jeho žádost úspěšně dořešena.
Po vytočení takového čísla se ozval buď automat nebo neskutečně nedoslýchavý či až natvrdlý operátor, který měl za úkol svými zbytečnými otázkami natáhnout dobu hovoru na co nejdelší. Při tarifikaci 99,-/min. a délce hovoru např. 15 min. je jasné jak a kolik taková firma vydělává. Podvod jako řemen.

Novela zákona o spotřebitelském úvěru přináší §18b tuto změnu:
“Při nabízení, sjednávání nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru prostřednictvím hlasové telefonní komunikace, textové nebo multimediální zprávy nelze použít telefonní číslo pro přístup ke službám s vyjádřenou cenou podle právních předpisů upravujících podnikání v oblasti elektronických komunikací”.

Tato formulace by se dala považovat za zdařilou a dobře postihující meritum věci.
Otázkou zní, proč je opět tato úprava zaměřena pouze na spotřebitelské úvěry a na ostatní ne. Je to jako bychom měli rybník plný různých ryb a rozhodli se hájit jenom kapry. S ostatními ať si každý dělá co chce. Na druhou stranu minimálně 75% takto poptávaných úvěrů spadá do kategorie spotřebitelských, takže se dá považovat tato neblahá situace za uspokojivě vyřešenou.
Znamená to tedy, že od 1.1.2013 je zakázáno používat Linek se zvýšenou sazbou hovorného při nabízení, sjednávání nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Porušení tohoto ustanovení je správním deliktem na který se vztahuje dle §20 této novely pokuta ve výši do 20.000.000,- CZK.

V tomto případě je zákon nastaven dobře a celkem jednoznačně. Budou ale naše kontrolní orgány schopny jeho dodržování vynutit?
Doufejme že ano.