Novela zákona o spotřebitelských úvěrech: prověření­ schopnosti splácet

Novela zákona o spotřebitelských úvěrech: prověření­ schopnosti splácet

Další z poměrně podstatných změn je úprava povinností Věřitele ve smyslu prověření klientovy schopnosti splácet.
Původní znění zákona ukládá Věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost splácet s potřebnou odbornou péčí za využití informací získaných od něho a z veřejně dostupných databází.

Novelizované znění upravuje tuto povinnost přidáním věty do § 9 odst. 1) takto: Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěru schopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

Podívejme se na tuto situaci podrobněji s přihlédnutím k běžné praxi.

Drtivá většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů se již těmito pravidly řídí od nabytí účinnosti původního znění zákona a aplikace novelizovaného znění jim ve smyslu tohoto zmiňovaného tématu nezpůsobí žádné problémy. Nedostatečné prověření bonity bylo celkem dobře postižitelné již v loňském roce. Sice z porušení této povinnosti nevyplývaly zdaleka takové finanční postihy, prokázáním takového porušení zákona u jednotlivého obchodu bylo možné dosáhnout zrušení platnosti dotčené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

Ze statistických údajů také jednoznačně vyplývá, že Věřitelé poskytující spotřebitelské úvěry jsou strůjci takových porušení zákonné povinnosti jenom velmi zřídka. Drtivá většina úvěrů, které odporují tomuto zákonnému ustanovení a které naplňují podstatu výše uvedené legislativní formulace jsou uzavírány mimo rámec spotřebitelského úvěru, tudíž i mimo rámec platnosti této zákonné úpravy.
Je vcelku jasné, proč se od loňského roku výrazně zvyšují počty úvěrů poskytnutých fyzickým osobám – podnikatelům (OSVČ) a z jakého důvodu se na trhu s půjčkami tvz. “před výplatou” vyrojily desítky nových firem nabízejících půjčky pod hranicí 5.000,-. Jenom málokdo se bude plazit pod ostnatým drátem když jenom o kousek dál je dostatek místa.

Otázkou zůstává, zda novelizované znění zákona nepřinese těm firmám, které se pravidly řídí a dodržují je spíše více problémů.

Zákon nestanovuje, jak má být prověření schopnosti splácet prováděno. Dá se samozřejmě předpokládat, že v úvěrových odděleních pracují lidé řádně proškoleni s dostatkem zkušeností. Pokud Věřitel umožňuje například příjem místo potvrzování pouze prohlásit – tedy uvěřit spotřebiteli jeho tvrzení o jeho příjmech, může být taková informace, jenž je základem pro výpočet celkové bonity považována za dostatečné prověření schopnosti splácet?

Další poměrně diskutabilní skutečností je možná existence nevyvratitelné domněnky, že Věřitel nesplnil svou povinnost vyplývající z výše uvedeného ustanovení dokud neprokáže že jí splnil a její aplikace v praxi.
Nesmíme zapomínat, že o úvěr žádají a čerpají ho svéprávní občané, kteří by měli mít schopnost odpovědně rozhodnout o svých financích a pokud učiní rozhodnutí špatné, musí oni jako první nést následky. Nemůže se stát, že by mohl spotřebitel/dlužník sám využít dříve podaných nepřesných údajů k zneplatnění smlouvy o spotřebitelském úvěru, který mu z důvodu jeho špatné platební morálky hrozí vypovězením?

Máme se domnívat, že novela zákona o spotřebitelských úvěrech má chránit občany před jejich vlastním rozhodnutím? Proč to tedy dělat tak složitě. Prohlašme se všichni nesvéprávnými a nebude třeba žádných zákonů.