Novela zákona o spotřebitelských úvěrech se podívala též na již kritickou oblast zprostředkovatelských smluv uzavíraných v rámci zajištění požadovaného financování mezi spotřebitelem a zprostředkovatelem. Dá se s určitostí říci, že právě v zprostředkovatelských službách jsme mohli v minulosti nalézat největší množství různorodých pokusů o podvodné jednání, často až s neskutečně kreativní technologií využívající snad všech dostupných forem od poplatkování až po tlak k uzavírání pojistných smluv apod.
V předchozí úpravě se tomuto problému znění zákona věnovalo velmi krátce a prakticky neúčinně. Novela mění tuto situaci v několika rovinách.
Odměna zprostředkovatele
V předešlé úpravě nebylo nijak stanoveno, kdy a jak smí zprostředkovatel požadovat po spotřebiteli odměnu či zálohu. Současné novelizované znění řeší tuto situaci takto:
Má-li spotřebitel platit zprostředkovateli spotřebitelského úvěru za jeho služby odměnu, zprostředkovatel nesmí požadovat zaplacení odměny dříve, než spotřebitele vyrozumí v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat o výsledku zprostředkovatelské činnosti, zejména o vyjádření všech věřitelů, které při zprostředkovatelské činnosti oslovil.
Pokud tedy zprostředkovatel vyžádá úhradu odměny nebo její části před písemným vyrozuměním o výsledku úvěru, dopouští se tímto správního deliktu s výší možné pokuty až do 20.000.000,- Kč.
Při zamyšlení nad zněním se nabízí otázka, opravdu bude tak jednoduché zamezit poplatkování?
Podle dosavadních zkušeností vyplývajících z dlouhodobého sledování trhu vyplývá, že pravděpodobně asi nebude.
Aby bylo možné platbu odměny ze zprostředkovatelské smlouvy zakázat, musí se tato platba či ve zprostředkovatelské smlouvě objevit.
Již v minulosti bylo ale možné se poměrně často setkat například se spoluprací dvou “nezávislých” zprostředkovatelů, kteří spolu sice seděli ve stejné kanceláři a hovořili s klientem o stejné věci, oficiálně byli však každý jiná firma. Zatímco jeden z nich sjednal s klientem zprostředkovatelskou smlouvu, druhý sjednal smlouvu o vytvoření jakési “Finanční analýzy”, kterou je třeba udělat při posouzení žádosti klienta. Termín platby odměny ze zprostředkovatelské smlouvy byl sjednán standardně po vykonání služby, nicméně na úhradu za provedení Finanční analýzy klienta (typově jako smlouva o dílo) se již omezení z novelizace nevztahuje, protože ta se zprostředkováním nemá již nic společného a byla inkasována většinou okamžitě v hotovosti. Veřejně prezentovaná nabídka takových dvou “společníků” byla prezentována jako bez poplatku a ten byl přesto vybírán i když se poplatkem nenazýval. Peníze jsou penězi ať jmenují jak chtějí.
V souvislosti s výše citovanou úpravou zprostředkovatelských odměn se dá spíše předpokládat, že místo podřízení zákonu se dotčení vyběrači zachovají tak, aby mohli vybírat poplatky dále a nebyli vystaveni nebezpečí správního deliktu. Opět bude jednodušší udělat krátký krok stranou než se krčit pod ostnatým drátem – bohužel.
Odstoupení od zprostředkovatelské smlouvy
Novelou je ustanoveno právo spotřebitele na odstoupení ze zprostředkovatelské smlouvy do 14 dnů od jejího podpisu těmito ustanoveními:
“Smlouva, ve které se sjednává zprostředkování spotřebitelského úvěru, musí být mezi zprostředkovatelem a spotřebitelem uzavřena písemně a musí obsahovat informaci o právu spotřebitele na odstoupení od této smlouvy podle § 17b”
“Spotřebitel může od smlouvy, ve které se sjednává zprostředkování spotřebitelského úvěru, odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoli sankce ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy, pokud do té doby nedošlo na jejím základě k uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr”
Toto právo platí pro spotřebitele v plném rozsahu a bez jakékoli sankce vyplývající ze zprostředkovatelské smlouvy.
V tomto případě bude aplikace právní úpravy možná ještě více nesnadná. Ne že by snad bylo těžké toto využít v praxi, protože na rozdíl od jiných ustanovení je zde obrana spotřebitele jednoduchá – prostě smlouvu vypoví a je to. Pokud druhá strana neakceptuje výpověď, následné soudní jednání jí v plném rozsahu zruší a odpůrce zaplatí všechny výlohy.
Problém vyplývající ze zákonné úpravy je úprava sama.
Je možné nějak specifikovat správnou délku zpracování případu? A na čem toto zpracování nejvíce závisí?
Ze zkušenosti lze říci lhůtu 14 dní ode dne podpisu zprostředkovatelské smlouvy do podpisu smlouvy o čerpání úvěru lze mnohdy obtížně stihnout v případě jednoduchých hotovostních úvěrů. Pokud se jedná o úvěr se zajištěním nemovitosti, tak je to prakticky nemožné. Nejdříve se posuzuje bonita klienta podle dodaných podkladů, poté bonita nemovitosti jako zástavy. Součástí toho je většinou posouzení jejího stavu a hodnoty místním šetřením. Velmi často se objeví potřeba dodání dalších dokumentů, úvěrové rady takových společností nezasedají každý den, termín obsahuje i reakční dobu klienta při dodání podkladů atd. Běžná průměrná doba od uzavření zprostředkovatelské smlouvy do smlouvy o čerpání je jeden měsíc (zažili jsme i 13 měsíců, kdy se čekalo na dodání podkladů ze strany klienta).
Zdá se že klient žádající o úvěr, jehož zpracování přesáhne stanovenou lhůtu (mnohdy jeho přičiněním) bude mít tedy zákonnou možnost utéci od placení zprostředkovatelských služeb s odkazem na novelizaci zákona?
Když posoudíme možné účinky těchto dvou úprav, zjistíme že problém poplatkování pravděpodobně stejně nevyřeší protože stačí sjednat s klientem smlouvu o něčem jiném než zprostředkování (viz. výše), ba naopak natlačí ty slušné a poctivé zprostředkovatele do nevýhodné a právně nestabilní situace.
About the author