Konsolidace nebo Oddlužení?

Konsolidace nebo Oddlužení?

Na jedné straně nás existenční mechanismy tlačí do výrobního procesu, kde nám  za svou práci či vědomosti zaměstnavatelé platí odměnu, a na druhé straně potřeba zajistit si existenci plus touha po tom, co ještě nemáme, nás nutí ji zase našim zaměstnavatelům vracet tím, že kupujeme jejich zboží či služby.
Poměrně nevýhodný obchod, že.

Často se bohužel stává, že přeceníme svoje síly, či síly naší peněženky, a takzvaně svou osobní ekonomiku předlužíme. Tímto máme na paměti stav, kdy náklady na existenci + nutné výdaje + nutná tvorba určité rezervy převýší příjmy domácnosti.
Je mnoho lidí, kterým dojde, že je tu problém a začnou věc řešit ještě v zárodku. Pak je to problém poměrně snadno odstranitelný konsolidací, restrukturalizací výdajů, či navýšením příjmů (je-li to možné).
Je však ale také mnoho lidí, kteří tuto situaci včas nerozpoznají, nebo ji odkládají “na potom”, a jejich zadluženost se začne prohlubovat. Zpravidla ji začnou odsouvat do blízké budoucnosti pomocí dalších půjček, čímž si však svou ekonomiku tlačí do stále hlubší propasti.
I tomu nejméně ekonomicky vzdělanému člověku pak dojde, že musí najít nějaké krizové řešení.

Čím dříve začnete řešit své závazky, tím menší jsou ztráty, které tato situace přinese.

Pojďme se společně podívat na možnosti, které máme v současné době k vyřešení předluženosti k dispozici.

Konsolidace závazků

Vznešený termín Konsolidace závazků neskrývá v podstatě nic jiného, než další zcela obyčejnou půjčku, která sníží Vaše měsíční vydaje ne nějakým zázrakem, ale pouhým značným prodloužením své splatnosti. Je třeba si uvědomit, že pro posouzení ekonomiky půjčky je důležitý nejen její roční úrok, ale právě i její sjednaná splatnost. Půjčka s delší splatností je často v celkovém pohledu dražší než půjčka se splatností kratší, i když její roční úroková sazba bude nižší.
Neméně důležitou skutečností je mechanismus vyplacení stávajících půjček. Tyto půjčky se pro aplikaci konsolidace (tedy refinancování jinou půjčkou) musí předčasně splatit, a to včetně příslušenství, tedy i s poplatky za předčasná splacení, v případě fixací i s doplatky úroků. Předčasné splacení Váš věřitel (např. banka) nechce, není to pro něho dobrý kšeft. Proto si svoje peníze nechce nechat ujít a využije k tomu v rámci možností všechny dostupné prostředky. Předčasné splacení tedy může zvýšit náklady ještě o něco více.
Když se takto předčasně splatí několik půjček, vznikne cílová částka, která se stane jistinou nového, konsolidačního úvěru. Tato jistina je navýšena dalším běžným úrokem nové půjčky, a tento úrok, který za půjčku zaplatíte, znamená další ekonomickou ztrátu. V podstatě už u jednou zúročených půjček zaplatíte další úrok.

Další podstatnou veličinou, stojící za zvážení, je subjekt poskytovatele konsolidačního úvěru. Pokud je jím seriozní věřitel, dá se většinou alespoň trochu předpokládat přijatelné úrokové zatížení. Jestliže je však věřitel seriozní už méně, je třeba velké obezřetnosti a hlubokého zvážení dlouhodobého dopadu na Váš rodinný rozpočet.
Přes výše uvedené může být vhodný Konsolidační produkt dobrým nástrojem pro očekávaný efekt v určitých situacích.

Konsolidace závazků musí být řešením, ne jízdenkou do dluhového pekla!

Oddlužení podle Insolvenčního zákona

Řešení závazků v podobě Oddlužení podle Insolvenčního zákona plněním splátkového kalendáře (“Insolvence”) se dá nazvat neúročenou formou, kdy vlastní realizace Insolvence nezvýší celkovou dlužnou částku, ba naopak ji může velmi výrazně snížit. Nepatrným navýšením je pouze odměna Insolvenčního správce.
Insolvence se řadí do skupiny úpadkových mechanismů, které schvaluje soud, a realizuje soudem pověřená osoba – Insolvenční správce.
Toto řešení závazků má jednu velmi podstatnou výhodu. Insolvence Vám nezvýší současnou celkovou dlužnou částku, ba naopak ji může velmi výrazně snížit. Neposkytuje se žádný další úvěr, Vaše závazky se nezvýší o žádný další úrok, a splátkový kalendář netrvá 8 a více let.

Princip Insolvence je jednoduchý. Po jeho povolení Insolvenčním soudem přidělený Insolvenční správce zpracuje závazky*, sdělí výši pravidelné měsíční splátky, kterou pak dlužník hradí celkem 60 měsíců (5 let). Výše této splátky vychází z celkové dlužné částky a doložené finanční disponibility dlužníka, a musí být minimálně tak vysoká, aby její 60-ti násobek (celkově zaplacená částka) uhradil minimálně 30% z celkového dluhu.
Pokud dlužník tuto splátku hradí pravidelně v pořádku a uhradí minimálně 30%, po skončení splátkového kalendáře podá návrh na odpuštění zbytku závazků (až 70%) a Insolvenční soud toto odpuštění povolí.

Zvlášť zranitelní dlužníci, jako starobní důchodci a osoby invalidní, mohou oddlužením projít již za 3 roky. Také dlužníci, kteří za 3 roky uhradí alespoň 60 % svých celkových závazků, mohou žádat o odpuštění placení zbytků svých dluhů. Ti, kteří za 5 let neuhradí ani 30 % svých závazků, budou již od začátku předmětem zvláštního zájmu insolvenčních správců, jestli vynakládají veškeré úsilí ke splácení – tedy jestli adekvátně a dostatečně pracují. Součástí splátkového kalendáře bude také vždy počáteční prodej majetku, pokud jeho hodnota není zanedbatelná.

A je hotovo.

Insolvence není pro každého

Každý zájemce o Oddlužení podle Insolvenčního zákona splátkovým kalendářem musí splnit určité podmínky:

• poskytnout úplný seznam majetku,
• doložit své příjmy za poslední rok nebo je nahradit ověřenými Darovacími smlouvami osob, které se zavazují podpořit dlužníka při platbách,
• dodat aktuální Výpis z trestního rejstříku,
• v případě OSVČ mít závazky spotřebitelského charakteru,
• plus několik dalších podkladů podle situace.

Ideálním řešením je poradit se s subjektem, který se zabývá přípravou návrhů na Insolvenci profesionálně (neziskový subjekt s akreditací, specializovaná právní kancelář – pozor na neodborníky či předražené lupiče!), který bude mít přehled o aktuální legislativě, a svou pomocí Vám ušetří mnoho zbytečných vrásek.

Insolvence není paušálním řešením a v určitých případech může být méně vhodná

Přes několik nesporných výhod má Oddlužení podle Insolvenčního zákona i své nevýhody. Berme ho v úvahu jako vhodné řešení poslední záchrany, kdy má potenciál posloužit velmi dobře a předně také výhodněji než konsolidace. Nese s sebou ale i určité nevýhody (dají-li se tak pojmenovat).
Asi tou nevýraznější nevýhodou Insolvence je existence záznamu v Insolvenčním rejstříku, který silně snižuje bonitu osoby, která by ji chtěla třeba po skončení oddlužovacího procesu použít k čerpání dalších financování. Zkrátka když jste v Insolvenčním rejstříku, tak po nějakou dobu (v řádu několika let) nečekejte, že Vám někdo něco půjčí, nebo například poskytne leasing auta.
Z toho vyplývá, že Insolvence jako oddlužovací proces je většinou použitelná pouze v případech, kdy klasická konsolidace úvěrem je nedostupná, nebo již nevýhodná.
V každém případě pro člověka, který se chce vymanit ze své zadluženosti, a je rozhodnut v ní již nikdy více nepokračovat, je Insolvence tím nejlepším řešením. Koneckonců, kdo by opět lezl do jámy lvové, když se mu z ní podařilo před tím vymanit?
Další nevýhodou (nebo spíše výhodou?) je skutečnost, že úmor splátek Insolvence využívá veškerý potenciál zabavitelné částky příjmu dlužníka. Následujících 60 měsíců tedy nemusí být zrovna jednoduchých.

Konsolidace nebo Insolvence?

Jak vyplývá z předchozích slov, máme tu dva rozličné způsoby řešení závazků předlužených osob. Každé z těchto řešení má své klady a zápory, a jeho volba musí vycházet důkladného rozboru situace (je-li tato volba k dispozici).

Jak postupovat při volbě řešení?

Při volbě vhodného oddlužovacího prostředku je třeba vyhodnotit následující skutečnosti:

• Mám dostatečný doložitelný výdělek pro uhrazení minimální hodnoty 30% z celkového dluhu?
  Oficiální kalkulačka splátky Oddlužení podle Insolvenčního zákona zde.
• Pokud nemám dostatečný doložitelný výdělek, existují kolem mě osoby, která by mi mohly tento příjem doplnit ve formě Darovacích smluv?
• Je některý ze závazků v pokročilém vymáhacím procesu (v exekuci)?
• Vlastním nemovitost? Pokud ano, je na ní zástavní právo věřitele?

Výše závazků & zisky ze zaměstnání / podnikání

Jedním z nejpodstatnějších kritérií, které musí dlužník při návrhu na Insolvenci splňovat, je dostatek doložitelných příjmů. Tyto příjmy se dokládají zcela standardním způsobem:

• potvrzením ze zaměstnání,
• daňovým přiznáním,
• důchodovým výměrem,
• vhodnými dokumenty dokládajícími sociální dávky apod.

Dlužník by si měl spočítat, že je schopen uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po odečtení nezabavitelných složek minimálně 30% z celkového součtu závazků, což je ideální případ.
Pokud doloží vyšší příjmy, než je nezbytné minimum, použijí se dostupné zdroje v plném možném rozsahu, takže ve výsledku uhradí víc než minimálních 30%. Například i 100% závazků, což je ideální stav pro věřitele.
Pokud doložitelné příjmy nedosahují potřebné výše pro povolení Insolvence, zákon umožňuje využití tvz. dárce. Tímto dárcem se stává osoba, která se zaváže přispívat měsíčně na úmor pravidelné splátky určitou částku, a tím dorovná doložitelný příjem na požadovanou hranici. Při posuzování Insolvenčního návrhu soud většinou příjmy dárce prověřuje.
Pokud dlužník v pravidelných splátkách uhradí méně než 30 % svých celkových dluhů za 5 let (ale více než minimum – měsíčně dvojnásobek odměny insolvenčnímu správci), bude muset soudu a insolvenčnímu správci prokázat, že vynaložil veškeré úsilí ke splacení svých závazků – tedy že pracoval a dostatečně vydělával.

V jakém stavu jsou závazky

Pro volbu vhodného oddlužovacího procesu je důležitý stav jednotlivých závazků.
Pokud jsou všechny závazky v standardním platebním režimu bez zpoždění, tedy nejsou ve vymáhacích procesech, a registry BRKI, NRKI a SOLUS jsou v pořádku, je využití  bankovního konsolidačního úvěru zpravidla ne nejlevnějším, ale nejspíš s ohledem na zmíněné vedlejší dopady Insolvence často vhodnějším řešením.
Jestliže se však mezi závazky jeden či více vymáhaných objeví, můžete na bankovní konsolidaci zapomenout. Pak přichází v úvahu volba mezi konsolidací nebankovní, zcela jistě s potřebou zajištění nemovitosti, nebo variantou Insolvence.

Vlastnictví nemovitosti

Existence nemovitosti má na volbu co nejvhodnější formy oddlužení také velký vliv.
V případě bankovní konsolidace bez zajištění se nemovitost nijak neskloňuje a v podstatě je jí to netýká. V případě vyšší konsolidované částky ji může banka požadovat jako zajištění úvěru.

Jestliže uvažujete o konsolidaci nebankovní, u které je zajištění nemovitostí většinou nezbytné, je takové řešení díky její existenci dostupné. Je však třeba dobře takovou situaci promyslet a být si jist(a), že konsolidační úvěr uplatíte. Pokud jistotu nemáte, existuje velké nebezpečí, že místo oddlužení můžete v budoucnu o střechu nad hlavou přijít.

Pokud vlastníte nemovitost a uvažujete o Insolvenci, je situace trochu složitější. Pokud ji ale nechcete využít k úmoru závazků, je volba Insolvence jako formy oddlužení řekněme méně vhodná.

Další podstatnou skutečností je případná existence zástavního práva věřitele na Vaší nemovitosti.
Aby to bylo zcela jasné, je třeba si uvědomit, že řešení závazků v Insolvenci se snaží jít cestou nejmenšího odporu a nejvyššího výtěžku (někdy hlavně pro přiděleného správce). Pokud nemovitost nevlastníte, tak nezbývá, než využít možností splátkového kalendáře. Ale když nemovitost existuje, tak proč ji nevydražit a najednou neumořit větší část závazků?
Pokud by se dala nemovitost vždy prodat za tržní cenu, tak by to nebylo až tak špatné řešení. Ale toto závisí na správci a soudu, který musí tuto možnost povolit, což se tak často nestává. Pak přichází v úvahu pouze prodej v nucené dražbě, který nemusí zdaleka tak dobře využít finanční potenciál nemovitosti a mimo toho je nákladný (15% z ceny dostane správce + další předcházející náklady na realizaci).

Existence zástavního práva věřitele a jeho názor na možný prodej nemovitosti z tohoto titulu má na její využití velký vliv. Zástavní věřitel může prodej povolit, či odmítnout. Pokud jej odmítne, správce nemůže s Vaší nemovitostí nakládat a bude následovat řešení ve formě splátkového kalendáře.
Proč by měl ale zástavní věřitel nesouhlasit s prodejem?
Je to jednoduché. Pokud existuje předpoklad, že prodej nemovitost v dražbě po odečtení nákladů uspokojí pohledávku zástavního věřitele, ten pak nemá důvod takové dražbě bránit a pravděpodobně s ní bude souhlasit – svoje peníze nejspíš dostane.
Jestliže se ale zástavní věřitel z případného prodeje dostatečně neuspokojí, může zajistit, že se nemovitost dražit nebude. Je ale třeba počítat s tím, že bude zástavní věřitel většinou požadovat další úhradu plné částky původní splátky.
V každém případě ale tuto situaci dlužník nemá zcela pod kontrolou a tak či tak podstupuje určité riziko nejenom možné absence střechy nad hlavou, ale i značné finanční ztráty, dané principem dražby a její nákladovostí. Na druhou stranu, pokud je na dlužníka uvalena exekuce, která tak či tak skončí dražbou, naopak Insolvence může dát určitou šanci se jí nakonec vyhnout.

Konečný dopad řešení na domácnost

Tak jako se Konsolidace a Insolvence liší v předchozích tématech, mají obě řešení i odlišný dopad na domácnost, resp. na Cash-Flow dlužníka.

Konsolidace závazků Vám určitě (tedy měla by) sníží Vaše pravidelné měsíčná výdaje tím, že vymění výši splátky za její delší splatnost. To v konečném důsledku není ekonomické, ale přinese to menší měsíční zatížení a pro mnoho lidí také očekávaný efekt. Zbude více peněz na život a do budoucna toto řešení neomezuje v bonitních předpokladech pro čerpání například hypotéky, či jiného rozumnějšího úvěrového produktu. Ale jak již bylo zmíněno, příliš ekonomické řešení to není, protože “osladí” váš současný celkový dluh dalším úrokem, tedy dlužnou částku zvýší.
Řekněme, že Konsolidace je vhodná pro situace:

• které nepatří mezi již kritické a v kterých zájemce správně uvažuje do budoucnosti,
• v kterých se nejedná o hraniční částky,
• kdy by vedlejší dopad Insolvence mohl zničit Vaše plány do budoucnosti díky záznamu v Insolvenčním rejstříku,
• v nichž by Insolvence mohla způsobit ztrátu Vaší střechy nad hlavou a smysluplná forma Konsolidace je dostupná,

V případě realizace Insolvence je situace trochu jiná. K úmoru závazků jsou použity všechny dostupné finanční prostředky nad rámec nezabavitelného minima, což může znamenat poměrně perných následujících 5 let. Na druhou stranu je toto řešení mnohem ekonomičtější, protože nezvýší celkový dluh ale naopak jej může až neskutečně snížit, takže například místo jednoho milionu zaplatí dlužník 350 tis. a je bez dluhů.
Oddlužení ve formě Insolvenčního řízení je vhodnější pro případy, kdy je zřejmé, že:

• konsolidace Váš rozpočet nevyřeší uspokojivě,
• je třeba vyřešit vzhledem k Vašemu rozpočtu vysokou částku a splátka konsolidačního úvěru by byla již nebezpečná,
• závazky jsou ve vymáhacím procesu – levná konsolidace již není k dispozici,
• zkrátka chcete (a můžete) využít přínosných vlastností Insolvence.

Ekonomické srovnání Konsolidace a Insolvence

Jak se může lišit úmor Vašich závazků v obou případech nejlépe zjistíte z následujícího ilustračního obrázku. Srovnání platí pro ideální situaci, kdy 60-ti násobek měsíční splátky v Insolvenci odpovídá hranici 30% z celkové výše dluhů.

Podáním návrhu na Insolvenci pro mě vše končí?

Velkým a poměrně rozšířeným mýtem je domnívat se, že podáním návrhu na Insolvenci pro dlužníka vše končí, že si nemusí dělat do rozhodnutí soudu žádné starosti, a že ho již exekutoři nemohou navštěvovat za účelem zabavování věcí. Opak je pravdou, i když jen do určité míry.
Podáním návrhu na Insolvenci docílíte následujícího:

• zastavuje se tvorba příslušenství závazků – dluhy již nerostou,
• exekutor již nemůže zabavené věci či nemovitosti žádným způsobem zpeněžit,
• jako dlužník přijdete o svůj majetek vyšší než nepatrné hodnoty, avšak po schválení oddlužení můžete majetek volně nabývat a disponovat s ním,
• okamžitě zanikají již předem stanovené likvidační procesy (nařízené dražby apod.)

Není pravdou, že Vás vykonavatel exekutora už nemůže navštěvovat a věci zavádět do evidence zabavených (olepovat), či přímo zabavovat a odvážet. To udělat pořád může, ale nesmí je již zpeněžit. Nicméně by takové opatření bylo poněkud nesmyslné, pokud by tedy nechtěl vykonavatel uspokojit jakési vlastní pohnutky či Vám jenom ukázat, kdo je tu pánem.

Návrh jsem podal – už nemusím nikomu splácet

Další chybou po podání návrhu na Insolvenci je zastavení všech plateb a hlavně komunikace s Vašimi věřiteli, což je před rozhodnutím soudu minimálně předčasné. Každé takové přerušení plateb či komunikace může vyprovokovat věřitele či exekutory k dalších akcím, mimo jiné i ke sledování Insolvenčního rejstříku, kde může objevit, že jeho dlužník podal návrh na Insolvenci a že je třeba se do řízení přihlásit.
I když soudu dodáte seznam všech závazků, musí se věřitelé či exekutoři k těmto závazkům písemně přihlásit. Pokud tak v termínu neučiní, mají smůlu, a jejich pohledávka uspokojena z Insolvenčního řízení nebude, naopak bude promlčena. Proč tedy dávat na vědomí, že se něco děje. Vaše závazky jsou Vaše odpovědnost, ale jejich vymáhání odpovědnost jejich.

Pár rad nakonec

Každé ze zmíněných řešení je dobré, ale má svůj čas a místo. Sebemenší odklad realizace v době, kdy je to již třeba, způsobí finanční škody, které později dlužník výrazně pocítí.

Odklad může dokonce způsobit i pozdější nedostupnost lepšího řešení a nemusí zbýt pak již žádná možnost, který by nebyla likvidační.

Velmi často platí, že volba toho nejlevnějšího řešení bývá také volba nejlepší.

Všechny podstatné informace o oddlužovacích procesech ve strukturované formě: https://insolvence.justice.cz/jak-ven-z-dluhove-pasti/oddluzeni/

Obsah článku zpracován ve spolupráci s 

*  Úkolem Insolvenčního správce není jenom dohlížet na úmor závazků. On je také zodpovědný za jejich oprávněnost, takže přezkoumává listiny, na základě kterých se závazky vymáhají, a pokud nalezne cokoli, co odporuje legislativě, dobrým mravům apod., může tyto položky napadnout u soudu a dosáhnout dalších snížení Vašeho celkového dluhu.

Skutečnosti, uvedené v tomto článku, mají pouze informativní charakter, a slouží k prvotní orientaci v problematice oddlužovacích mechanismů. V žádném případě nenahrazují kvalifikovanou pomoc subjektu, povolaného poskytovat právní služby!