Potřeba půjčovat si je stará jako lidstvo samo, možná i pralidé si půjčovali své nástroje výměnou za jídlo nebo kožichy. Víte, jak se měnil trend půjček a bankovnictví v historii lidstva? Věříte, že již ve starověku byly půjčky běžná záležitost? Pojďme se společně podívat na historii bankovnictvíod starověku po současnost a vysvětlíme si, jak se měnila nabídka půjček a bankovních služeb.
Bankovnictví a půjčky ve starověku
První záznamy o bankovním sytému najdeme již ve starém Babylonu. Tehdy jako bankovní domy sloužily chrámy. Každý kdo si něco uložil, obdržel písemný doklad o vkladu. Tato potvrzení postupem času začala sloužit k placení daní a dalších různých závazků. Vklady ve formě obilí, zvířata a později mince z drahých kovů se začínají masově rozšiřovat. Tento princip se začal těšit velké oblibě, proto nalezneme několik “bankovních” zákonů ve slavném Chamurappiho zákoníku.
Ve starověkém Egyptě byl situace podobná, jako vklady sloužilo obilí, drahé kameny a cenné kovy. Funkci bank zastávaly sýpky, které byly po celém území starověkého Egypta. Zajímavost ovšem je, že zprvu obyčejné sýpky se postupem času změnily v jakési banky. Hlavní „sýpková banka“ sídlila v Alexandrii. Nejzajímavější je fakt, že lidé mohli vkládat a vybírat své „obilné kredity“ napříč územím celé říše.
Starověké Řecko posunulo bankovnictví zas o kousek dál. S trochou nadsázky můžeme říci, že dalo vzniknout peněžnímu systému, jehož principy využíváme do dnes. Částečně přeneslo bankovnictví z chrámů do soukromého sektoru. V Řecku se zrodilo několik významných produktů jako: úvěry, směnárenství, peněžní vklady nebo posuzování pravosti mincí. Dle záznamů byl jedním z prvních „půjčkařů“ Pythius a to již v 5. století př. n. l. Další významná osobnost v historii půjček v Řecku byl Pasión. Jeho „kreditní“ bankovnictví předběhlo svou dobu. Položil základ kreditních poukázek na výběr peněz. Ty platily v tehdejších městských státech po celém Řecku.
Starověký Řím zavedl bezhotovostní styk a jako další novinka bylo otroctví pro neplatiče půjček. Dlužník se stal otrokem věřitele v případě, že nesplatil půjčku řádně a včas (to muselo být 100x horší než dnešní exekuce).
Na co si tehdejší lidé půjčovali?
Starověké půjčky si lidé pořizovali hned z několika důvodů. Zřejmě nejběžnější příklady proč si lidé vyřizovali půjčky je placení daní, obchody a tehdejší podnikání, půjčovali si obilí, aby jej mohli pěstovat na vlastních polích a podobně. I tehdy půjčky museli lidé splácet i s úroky.
Obecně můžeme říci, že tehdejší půjčky sloužily k velice podobným účelům jako dnes.
Středověké půjčky a bankovnictví
Středověk můžeme označit jako dobu vlády církve, ta se také podílela na tehdejším bankovnictví.
Jeden z nejznámějších příkladů tehdejší bankovnictví, jsou „KŘIŽÁCI“, neboli a správně Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu (zjednodušeně Řád Templářů). Templáři využívali své hrady, zámky a tvrze jako bankovní domy. Díky svému působení po celé Evropě vybudovali rozsáhlou síť bank. Využívali směnky, poskytovali půjčky a prováděli nejrůznější transakce do zahraničí.
Již při taženích do Svaté země si uvědomovali, že převoz peněz pro vojenské potřeby není nejbezpečnější řešení, proto se prováděli vklady v Evropě a následně předali informace “komu, kde a kolik vyplatit”. V místě určení proběhlo vyplacení.
Nekřesťanský úrok
Toto označení má svůj původ ve středověku. Křesťanství zakazuje půjčky s úrokem. Půjčky s úroky se tedy provozovaly tajně. Nový i Starý zákon zakazuje poskytování úročených půjček mezi křesťany.
Zajímavé je, že půjčky s úroky mohli křesťané poskytovat cizincům s jinou vírou, to bible nezakazuje…
„Cizinci můžeš půjčovat na úrok, ale svému bratru na úrok půjčovat nesmíš“.
Zástava nemovitostí vznikla již ve středověku
Princip je snadný, věřitel půjčil peníze a do splacení dluhu „převzal“ majetek dlužníka. Do vyrovnání dluhu si ponechával zisky z provozování nemovitosti. Takto poskytovat půjčky nebyla jen výsada královů a šlechty.
První poskytovatelé dlouhodobých půjček byly kláštery, ale poté se potřeba půjčovat si peníze rozšířila, stali se hlavními poskytovateli půjček bohatí židé. Bohužel pro ně, byli chvíli na to z Evropy téměř vyhnáni.
Středověk můžeme považovat také jako bič proti lichvě. Za lichvu bylo považováno vše, co přesáhlo půjčenou částku – tedy úroky. Lichváři byli popravováni (v některých případech bych i v dnešní době tento princip uvítal…).
- „lichva je součástí smrtelného hříchu lakomství“
- „lichva je krádež času“
- „lichva je hřích proti spravedlnosti“
Lichváři (berte je jako poskytovatele půjček s úroky 10% – 35%) mohli svou činnost bez obav provozovat až na přelomu 14. -15. století.
Pro zajímavost zmíníme i řády Templářů a Zednářů, princip jejich bankovnictví je prakticky stejný jako princip u Křižáků.
Členové řádu Templářů měli po celé Evropě pokladnice, ke kterým měli přístup jen členové řádu. Každý Templář věděl jak najít nebližší pokladnici. Stačilo mu pátrat po nenápadných znacích řádu, které vysvětlovaly, kde se nacházejí nádoby se zlatem. Každý si na své cestě si mohl půjčit kolik potřeboval a to zcela bezúročně. Jejich tvrze rovněž fungovaly jako banky.
Cosimo Medicejský
Tento florentský bankéř si na přelomu 14. – 15. století uvědomil, že na půjčkách ve velkém může vydělávat a proto vymyslel bezkonkurenční daňovou úpravu. Nabízel půjčky s výhodným úrokem, které prostě nešly odmítnout. Jeho nápad se stal nepsaným pravidlem fungujícím do dnes, jasné a férové parametry půjček bez záhadných poplatků a bez závratných úroků, jsou základ každé půjčky. Pravidla jeho půjček se zalíbila i samotnému papeži.
BANKA
Ve 14. století člen rodiny Medicejů prováděl bankovní operace na dřevěné lavici (lavice se italsky řekne „banco“), přijímal na ní vklady a vypisoval stvrzenky a podobně. Vybrané peníze dále půjčoval podnikatelům a nezapomínal na úroky. Dokonce si pojišťoval návratnost pomocí svého týmu tzv. „specialistů na nátlak“. V podstatě vytvořil první vymáhací agenturu…
V roce 1472 vznikla banka Monte dei Paschi di Siena, která je nejstarší do dnes fungující bankou na světě.
Novověký bankovní systém
Od 16. Století se v Evropě zavádějí papírové peníze, které byly původně dluhopisy. Zavedení bankovek a oběh již existujících mincí dal vzniknout modernímu bankovnictví. Proti úschově peněz byly vystavovány směnky a později i další dokumenty, které dnes známe jako akcie či obligace.
Uschované peníze posloužily k poskytování úvěrů.
Komerčnímu bankovnictví vděčí za svůj vznik zlatníkům, kteří v Anglii uschovávali zlato a jiné cennosti. Díky své profesy se velice dobře orientovali v cenách zlata, stříbra a ostatních cenných předmětů. Po uschování cenností vystavili stvrzenky, které se běžně používali jako platidlo místo uschovaného zlata. Zlatníci se naučili nakládat se zlatem ve formě úvěrů, ze kterých majitelům zlata vypláceli úroky.
Půjčka na americkou revoluci
Robert Morris byl americký finančník, který založil první americkou banku Bank of North America.
Washingtonova armáda už nemohla být z ničeho financována, ale Morris půjčil celé své jmění, dokonce se i zadlužil aby se mohl účastnit financování. Půjčka to byla spíše šílená, protože nikdo nemohl vědět, jak válka dopadne.
Rod Rothschildů
Rodina Rothschildů je zřejmě nejznámější rodina evropského bankovnictví. “Zakladatel rodu “ Mayer Amsel Rothschild (1744-1812) se stal velice vlivným a bohatým finančníkem. Zkušenosti v bankovnictví získal u bankovní rodiny Oppenheimerů z Hannoveru. M. A. Rothshild měl pět synů, všichni působili v evropských zemích a od 19. století se stali neoddělitelnou součást finanční světa.
Pojem půjčka doprovází lidstvo od nepaměti až do dnešní doby.
Hledáte-li nebankovní půjčku, snažte se dodržovat několik základních pravidel.
Některá Vám mohou posloužit jako záruka poctivého obchodu.
Historie jasně říká:
- Žádné poplatky předem – solidní společnosti či zprostředkovatelé si nechají zaplatit až za odvedenou práci.
- Jasné smluvní podmínky – nebojte se obrátit na advokáta, který Vám vysvětlí smluvní podmínky.
- Pozor na lichvu – některé úroky jsou prostě nesmyslné.
- Pojištění hotovostní půjčky – klasický případ podvodu. Společně se žádostí o půjčku Vám někteří podvodníci vnutí i pojištění, tím jejich práce končí…
About the author