Novela zákona o Exekucí­ch: konec soudní­ch exekucí­

Novela zákona o Exekucí­ch: konec soudní­ch exekucí­

Do konce roku 2012 bylo možné v pozici Věřitele zvolit, zda bude svou pohledávku vymáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo zvolí Exekutorský úřad.
Obě eventuality směřovaly k vymožení pohledávky, avšak každá trochu jinou cestou a s odlišným výsledkem vyplývajícím z povahy  obou vymáhacích mechanismů.
Vymáhání soudním výkonem je v podstatě starý model, kdy byla pohledávka svěřena soudnímu vykonavateli, k který v zájmu vymožení využíval (mohl) prakticky stejné prostředky jako Exekutorský úřad.

Ten mohl obstavovat účty, srážet ze mzdy, provádět exekuci v místě bydliště povinného, mohl organizovat dražby movitých i nemovitých věcí apod. Vykonavatel byl státním zaměstnancem, který nebyl nijak finančně zainteresován na výsledku výkonu exekuce. Díky odlišné struktuře a mechanismu zpracování exekučních úkonů zde existovalo několik problematických nedostatků, které mohly mít určitý vliv na výsledek výkonu.

Jedním z nich byla například nemožnost okamžitého zastavení řízení po úplném zaplacení pohledávky včetně příslušenství, která se negativně projevovala zejména při prodejích či úvěrování nemovitostí dotčených exekucí obstavených. Po zaplacení pohledávky bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o ukončení vymáhacího procesu až po několika dnech (či týdnech) a nebylo možné se pro jeho okamžitou platnost vzdát se písemně práva na odvolání. Tato skutečnost prakticky téměř zabraňovala vyplatit exekuci na nemovitém majetku jeho zaúvěrováním či prodejem, protože ve chvíli vyplacení úvěru či kupní ceny (či její části) nadále setrvávala v pravomocném stavu na dotčené nemovitosti mnohdy po několik dalších měsíců. Naopak mezi výhody patří nižší nákladnost takového vymáhacího procesu pro dlužníka.
Exekuce prováděná soukromým Exekutorským úřadem se liší od předchozího především tím, že její vykonavatel-exekutor je finančně zainteresován na jejím výsledku a má tedy podstatně větší motivaci na jejím zdárném vymožení. Pokud nevymůže, nevydělá. Celý mechanismus exekuce je zde také lépe propracován a například pro účely okamžitého ukončení exekuce po zaplacení včetně nabytí právní moci je vybaven odpovídajícími nástroji, které tuto situaci řeší.

Z hlediska úspěšnosti vymožení finanční pohledávky je bezpochyby Exekutorský úřad rychlejší a vykonější, nicméně také o poznání dražší než vymáhání soudním výkonem rozhodnutí.

V médiích se po zveřejnění připravovaných změn objevily názory o například zmonopolizování vymáhacích procesů.

Je pravdou, že vytvoření monopolu paralyzuje jinam velmi prospěšné účinky tržního prostředí na dotčené odvětví obchodu a není prostor pro vytvoření zdravé konkurence s příznivým dopadem na cenovou a kvalitativní politiku, nicméně u pravomocných vymáhacích procesů by však něco takového stejně pozbývalo smyslu. Zde jsou metodické postupy a odměny za prováděné úkony stanoveny zákonem a na jeho znění nemá účinek žádný sebepříznivější vliv tržního prostředí.

S podobnou specifikací nastalé situace by se tedy dalo úspěšně nesouhlasit. Exekutorské úřady jsou již ve své podstatě samostatně podnikajícími a tržní prostředí mezi nimi samotnými již existuje.

Vzhledem k faktu, že služby Exekutorských úřadů byly využívány při vymáhání finančních pohledávek i před touto úpravou u minimálně 95% případů, zjistíme že došlo pouze k úpravě stavu kdy zákon seděl na dvou židlích.