Novela zákona o spotřebitelských úvěrech: už žádné půjčky na směnky?

Novela zákona o spotřebitelských úvěrech: už žádné půjčky na směnky?

V průběhu roku 2013 nabude účinnosti novela zákona o spotřebitelském úvěru č 145/2010 Sb.

Rozhodli jsme se této události věnovat zvýšenou pozornost tím, že budeme postupně publikovat několik článků, zabývajících se nejvýznamnějšími změnami proti původnímu znění zákona.

V tomto prvním článku se budeme věnovat omezení směnek jako zajišťovacích nástrojů v úvěrové dokumentaci.
Z článku Směnka a její nebezpečné vlastnosti je patrné, že směnka je jako zajišťovací prostředek naprosto nevhodná a nemá žádné prvky jak zajistit větší pravděpodobnost navrácení dlužné částky.
Velmi dobře se však hodí jako doplněk, který zcela obrací logiku případného soudního sporu v neprospěch dlužníka a zkracuje jeho reakční dobu na pouhé tři dny pro odvolání.
Dopady použití směnky ve smluvní dokumentaci jsou tak vážné, že nezbývá než tedy do určité míry souhlasit s vyloučením směnky jako možného dozajišťovacího nástroje zákonnou formou.
Vyřeší ale tato zákonná forma situaci nebo přibude další legislativní hloupost?
Ve výše odkazovaném článku autor uvádí, že připravované omezení se bude dotýkat spotřebitelských úvěrů, ke kterým tedy po nabytí platnosti novely nebude možné mimo jiných změn používat ve smluvní dokumentaci směnky jako dozajišťovacího prostředku. To je velmi pěkné, ale co je vlastně spotřebitelský úvěr a co není (pouze základní skupiny)?

1. Spotřebitelský úvěr je možné sjednat pouze s občanem, ne s podnikatelem (OSVČ) – úvěry poskytnuté firmě nejsou spotřebitelské
2. Minimální a maximální výše spotřebitelského úvěru je stanovena od 5.000,- CZK do 1.880.000,- CZK včetně – cokoli pod či nad není spotřebitelský úvěr
3. Úvěr jehož účelem je nabytí vlastnického práva k nemovitosti, vypořádání vlastnických vztahů k nemovitosti nebo výstavba nemovitosti – financování koupě nemovitosti, její rekonstrukce či například vyplacení spoluvlastnických podílů není spotřebitelským úvěrem

Spotřebitelským úvěrem tedy není úvěr do 5.000,- CZK, úvěr pro OSVČ, úvěr nad 1.880.000,- CZK a hypotéka.
Zákon o spotřebitelském úvěru v původním znění s pozdějšími úpravami je koncipován celkem zdařile (oproti jiným legihloupostem). Poskytovatelům finančních služeb, které spadají do této kategorie ve prospěch klienta-spotřebitele celkem dobře komplikuje situaci a nutí je, aby dělali transparentní obchody za obecně přijatelných podmínek.
Co když si ale takový poskytovatel řekne… proč to neobejít když to jde. Budeme poskytovat pouze úvěry (či spíše ekonomické vraždy) do 5.000,- nebo řekneme lidem: buď si uděláte živnost nebo nedostanete nic. A kupodivu, ono to celkem dobře funguje. Vlk se nažere, koza zůstane celá a nikdo nic neporušil. Můžeme si do smluv mastit opět co chceme a zákon ať se jde vycpat.
Slušný poskytovatel zákonnou úpravu přijme a upraví své podmínky. Ten “druhý” ho prostě snadno obejde.
Už tedy víme, že zmíněný zákon je zákonem pouze pro subjekty, které se rozhodnou podle něj “hrát”. Na spekulanty a různé (polo)podvodníky jak se zdá, stejně nestačí.
K připravované novele, mimo jiné upravující i použití směnek nezbývá než říci že se bude chovat stejně a bude platit pouze pro stejné poskytovatele – tedy pro ty, kteří se rozhodli hrát podle pravidel.
Má nadále smysl produkovat zákonné úpravy, které nepostihují všechny? Proč stále nacházíme zákony, které nepostihují celé merito věci či nabízejí minimálně dvojí výklady a jejich následné použití se neřídí jasným zněním ale Judikaturami vyšších soudních instancí, kdy se soudci podle své nejlepšího svědomí pokouší vysvětlovat právní normy s tom správném podání?

Směnky ve financích – ať se Vám nadále daří.